Vzorem kvalitní pitné vody je pro nás zdravý přírodní pramen či studánka. Kvalitní vodovodní či studniční voda určená k pití by pak měla mít kromě fyzikální, energeticko-strukturní kvality, též vyvážené chemické složení, neutrální až spíše zásadité pH a také dostatek hydrogenuhličitanů, jež jsou, více jak pH samotné vody, důležité pro udržení stabilního pH vnitřního prostředí organismu (mají pufrační – nárazníkový efekt, tj. schopnost absorbovat případnou kyselost bez větších změn v pH orgasnismu).  

Často k nám dochází dotazy ohledně škodlivosti té či oné látky, jež může být ve vodě užívané k pití obsažena, ať již v množství vyhláškou povoleném nebo již překročeném. Opakovaně sledujeme snahy mnoha lidí zajistit pro sebe a své blízké co nejkvalitnější vodu, což je přirozené a plně pochopitelné, ale žel se tak často děje s neznalostí hlubších souvislostí a v konečném důsledku i přes velké úsilí není dosaženo vytčeného cíle. Mnohé dnes v praxi užívané metody chemické či fyzikální úpravy vody (např. na principu reversní osmózy, iontovýměny za účelem změkčení vody, odstranění dusičnanů, apod., UV záření, magnetické ovlivnění atd.) nesou žel v sobě menší či větší vedlejší negativní dopady do struktury vody, které jsou povětšinou i pro odbornou veřejnost věcí málo známou a tím i v praxi opomíjenou, respektive nezohledňovanou. Z tohoto důvodu považujeme za důležité v každém jednotlivém případě individuálně vyhodnocovat všechny dostupné informace a, nejen s ohledem na vyhlášku o pitné vodě, ale také s přihlédnutím k dalším důležitým faktorům, zodpovědně hledat ta nejlepší možná řešení, s prvořadým zřetelem na prospěch a užitek pro spotřebitele a jeho zdraví.